Školní výlet a přepadení školy
Na konci 3.série jely dívky na výlet k řece. Mildred měla ale velmi špátné známky a proto zůstala na akademii. Maud, Ruby, Jadu a Enid zůstaly na akademii s ní. Protože ji nechtěly nechat samotnou a protože by bez ní na výletě u řeky nevydržely.
To jste hodné, říkávala vždycky Mildred kamarádkám, když si vzpomněla na školní výlet. Věděla, o co přišla. Věděla, že kdyby byla tak dobrá jako Ethel, mohla by se čvachtat ve vodě a nemusela skazit kamarádkám výlet.za tyto věci se opravdu styděla a vždycky se jim za to omlouvala.
Maud: neomlouvej se, Mili, my jsme rádi, že tu můžeme být s tebou a nemusíme se čvachtat v nějaké nemožné louži. Když jsme tu sami, můžeme si říkat tajnosti a můžeme jít spát, kdy chceme. Nebude to jako obvykle, co nám Metla vždycky zhasíná svíčky a kontroluje, jestli spíme.
Mildred: taková legrace to nebude. Metlová se o tom totiž nesmí nic dozvědět, nebo budeme v háji.
Ruby: mám nápad. Už je skoro půlnoc, takže bysme si mohli zahrát nějakou hru.
Jadu: to je dobrý nápad, ale jakou hru budeme hrát?
Ruby: přece Do sta kroků v pokoji.
Enid: dobrá. Půjdeme do Velkého sálu a tam začneme. Pojďme.
Dívky šly do Velkého sálu. Ta hra Do sta kroků v pokoji se hrála tak, že šli všichni hráči na nějaké místo a potom se museli vrátit do svých pokojů. Aby to ale nebylo tak moc jednoduché, museli se do svých pokojů dostat velikými kroky tak, aby jim na to stačilo sto kroků. Když ale dívky došly do Velkého sálu, všimly si, že u školních varhan někdo stojí. Měl přes sebe přehozenou černou kápi,takže mu nešlo vidět do obličeje. Brzy se však ukázalo, že u školních varhan stojí hned tři postavy v černé kápi.
Mildred: já mám docela strach, neměli bychom se radši vrátit?
Maud: já bych se taky vrátila. Tady se mi moc nelíbí.
Postavy v kápi: nelíbí? tak jestli se vám tu nelíbí, tak můžete rovnou odhopsat k rybníku a jíst mouchy!!!
Mildred: jaký mouchy? A kdo vůbec jste? Jestli je některá z vás Nezvaná, tak to řekněte!
Postavy v kápi: žádná z nás není Nezvaná. Jsme tři čarodějnice, před kterými jste zachránili školu, a které se za pár minut zmocníme. Já jsu Agáta Krákavá, a tohle Betty Plevelová a Millicent Balvanová. A právě teď vás proměníme v žáby a bude s vámi jednou pro vždy konec!!!!!
Všechny tři čarodějnice ze sebe shodily kápi a začaly odříkávat kouzlo. Mildred a kamarádky byly žáby, měly pisklavé hlasy a běžely k řece, kde měly ostatní dívky a učitelky školní výlet. Museli si dávat pozor, aby na ně někdo nešlápl, ale nakonec se k řece dostaly.
Najednou ale nastala katastrofa. Nikdo u řeky nebyl.
Mildred: ale ne!!!!! teď je s námi opravdu konec
Maud: asi už jsou zpátky a teď bojují s Agátou. My jsme si jich nejspíš nevšimli a oni nás taky ne.
Enid: musíme se dostat do akademie a pomoci jim.
Jadu: dobrá!!! do toho!
Do akademie skákakaly nejrychlejšími skoky, jak uměly. Dostaly se tam asi za dvacet minut. Doskákaly do Velkého sálu, ve kterém se utkal boj. Agáta byla ve vedení. Balvanová a Plevelová střílely z rukou ohnivé proudy. Slečně Metlové střílely z rukou blesky a ostatním učitelkám plameny. Byl to souboj, u kterého slečně Krákavé běhal mráz po zádech. Mildred a kamarádky to všechno sledovaly a nakonec společně odřekly velmi těžké zaklínadlo. Agáta s Plevelovou a Balvanovou vybuchly. Bylo po nich. Mildred to všechno vysvětlila slečně Krákavé a ta je přeměnila zpět do půvobní podoby. Všechno dobře dopadlo.